Vánoční trhy patří v našem středoevropském prostoru k tradici a jejich návštěvě se většinou za období adventu vyhne málokdo. Velká část trhů však za návštěvu a bolest hlavy nestojí… alespoň tedy v mém pojetí světa. Přeslazané a předražené čučo, bramborák v ceně obědu, davy nervózních lidí, žádný sníh a do toho z každého stánku řve jinak nevkusná hudba. A nalaďte se pak na ten mír v duši a lásku k bližnímu. Prožitek se dá těžko naordinovat výše uvedeným a stejně nejvíce záleží na vás, s jakým rozpoložením duše přicházíte.

O těch pražských se letos psalo dost i v USA, brněnské trhy jsou již klasicky na Svoboďáku, Zelňáku a Morováku a mimo nejvytíženější časy působí velice příjemně. Bez davů turistů jsou trhy v Ostravě, které pro jistotu zavírají v 19 večer a v Krakově prý ani město nevyzdobili tak, jak by si romantici přáli. Když si odmyslím slovenský rap z některých stánků (možná jsem šel kolem ve špatnou dobu), příjemně vás může překvapit i Banská Bystrica. Vídeňským trhům se vyhýbám obloukem, ale v rámci večerního programu po lyžování jsme vyrazili omrknout předvánoční Salzburg.

Z výše uvedeného je patrné, že návštěva trhů není přímo úměrná mé vánoční náladě a pokud to máte stejně, můžu návštěvu adventního Salzburgu jen doporučit.

Nádherně ozdobené centrum města působí velice příjemným dojmem. Nad každým stánkem je amplion, ze kterého se ozývá živá hudba, kterou zpívá sbor před kostelem. Stánky jsou ozdobeny tak jak to umí jen Rakušáci a Němci, tzn. parádně vytuněné do posledního detailu. Kýče jsem čekal daleko více a přitom jsme natrefili spíše na vkusné dekorace. Můj původní záměr jak se na trzích zabavit, bylo fotit vánoční kýče. Úlovků jsem nakonec moc neměl viz paní Jelenová a sošky sáňkujících se dětí na výstavku do obyváku.

Klasické výrobky a pochutiny i pití nalezneme na trzích všude, ale dominanta hradu a rakouský smysl pro detail zde posouvají trhy na úroveň, která vás je schopna na Vánoce opravdu namotivovat. Zmíněný hrad je totiž bonusem největším. Strmě vystoupat skrze hradby až na nádvoří má smysl. Jednak zde není před zavíračkou moc lidí, hrad je krásně nasvícen a na nádvořích opět živá hudba tentokráte v podání dechových nástrojů. Výhled na ozářené město z hradu má taky něco do sebe a zarytý neromantik už i zde začíná polevovat. Když jsme pak zabloudili dál do hradu za zvukem harmoniky, překvapilo nás, že tu tradiční skočnou alpskou hudbu nevyluzuje sedmdesátiletý životem protřelý harmonikář, ale desetiletý chlapec. Sedí kousek od obrovské pece, kde jeho rodiče pečou tradiční slaný koláč a rozlévají svařák.

No a když do toho začne sněžit, začínám na vánoční trhy měnit názor. A protože se má v nejlepším skončit, po třech hodinách odjíždíme zpět do hor.

Tak když budete mít kolem Salzburgu třeba příští rok cestu, má smysl zde na chvíli zastavit a poddat se kouzlu vánočních trhů.

HH

Jan Haruda

Jan Haruda

Snažím se nacházet nové pohledy na obyčejné věci, k čemuž mi pomáhá jízda na kole, cestování, kreativní práce, inspirace lidmi, hudbou a literaturou. Zásadním učitelem mi byl děda, výtvarník Karel Haruda.
Jan Haruda

Latest posts by Jan Haruda (see all)

Leave a comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *